Rozbalit celou nabídku

Počátky a rozmach královského města


Na obtíže při zakládání města Slaného a současně na zamýšlenou velkorysost celé akce vrhají světlo tzv. rekompenzační listiny, jimiž Václav II. a Jan Lucemburský (1310-1346) nahrazovali některým církevním institucím "škody" utrpěné vznikem města. První z listin nese datum 8. června 1305, poslední 17. ledna 1331. Aby totiž mohlo město existovat, musel být jeho areál "očištěn" od cizích majetkových a příjmových nároků. Těsně před svou smrtí (21. 6. 1305) daroval Václav II. klášteru u sv. Jiří na Pražském hradě náhradu za odňaté Želenice a část Knovíze, které byly připojeny ke Slanému (quas ciuitati nostre Slany applicauimus), za ztrátu Dražkovic získal odškodnění oltář P. Marie ve svatovítském chrámu (i kostelní oltáře, tak jako kláštery, se stávaly vlastníky a uživateli různých nemovitostí a platů). V srpnu 1311 udělil Jan Lucemburský náhradu cisterciákům z Oseku za majetky v Knovízi, které jim odňal Václav IL, aby je "přiměřil" (tedy věnoval) Slanému. Jen obecně se v dokumentu z 16. 5. 1313 hovoří o náhradách ostrovskému klášteru za ztráty u Slaného, zato listina ze 17. 1. 1331 je sdílnější. Ostrov tehdy měl nějaké vsi v Bozeňsku (okolí Březnice), které obdržel z rukou Václava II. za "statky kolem Slaného". K těmto statkům patřívaly Trpoměchy s 8 lány, háj v Dolíně v rozsahu 5 lánů a 72 podsedků (to jest nižší vrstvy poddaných) na slánském předměstí (in suburbio ante Slam). Dále se nejasně hovoří o 3 mlýnech, 2 zahradách a 2 poplužích (6 lánů) se čtyřmi jinými lány, což vše nejspíše leželo ve slánském prostoru. Kostelu ve Slaném, jehož patronátní právo si ostrovský klášter ponechal, zůstaly 2 lány a vinice v Ovčárech s 8 vinaři. Roční výnos ze slánských držav byl odhadnut na 51 kop pražských grošů. Svědčí to o dynamizaci tržní směny v raně středověkém Slaném.

Městský půdorys i údaj z listiny krále Jana z r. 1336 o vysazení (to jest organizovaném založení, latinsky locatio, lokace) zřetelně naznačují, že město vzniklo cílenou akcí. Soudě z titulatury, jíž užil Jan Lucemburský pro Václava II. jako zakladatele města (nazval ho králem českým a polským), zrodila se slánská obec v době, kdy již Václav II. nosil polskou korunu (na polského krále byl korunován ve Hnězdně v srpnu 1300). Jelikož k červnu 1305 se hlásí první rekompenzační listiny, zůstává vysazení Slaného omezeno na úsek od pozdního léta 1300 do června 1305. Vzhledem k dramatickému období 1304 a 1305 se dá předpokládat, že lokace proběhla nejspíše mezi podzimem 1300 a jarem 1304. Slaný se zařadil do sítě královských měst.

Rekompenzační listiny vyzrazují, jak náročné byly lokační přípravy, doprovázené vyjednáváním s církevními (a možná i jinými) vlastníky. I tak zbožný panovník jako Václav II. donutil některé kláštery k řadě nedobrovolných směn jak v areálu budoucího města, tak za jeho obvodem. Na jejich protihodnotu musely postižené instituce leckdy dlouho čekat. Ale zmizely tím zábrany, které by odrazovaly příští měšYany, aby se ve Slaném usazovali. I číslo 96 lánů, které byly přiměřeny k městu, svědčí o Václavově snaze zvýšit atraktivitu vznikajícího města. Pro srovnání: (Nová) Plzeň založená asi r. 1295 získala 168 lánů.

Město Slaný, navozující i svým jménem vztah k staršímu sídlišti, se rozložilo nad údolím Červeného potoka na plošině, jejíž terén povlovně klesal k jihu. Jelikož byl do jeho areálu začleněn i nížeji položený okrsek kolem sv. Gotharda, neuplatnila se pravidelná urbanistická dispozice, kde by se ulice pravoúhle protínaly. Město získalo hned od počátku tvar nepravidelného pětiúhelníka s těžištěm v rozlehlém čtvercovitém náměstí (1,35 ha), kostel sv. Gotharda se ocitl v protáhlém jihovýchodním cípu. Hlavní městská komunikace, tvořící výsek staré pražsko-saské cesty, zůstala v původním směru zachována. Stoupala od jihovýchodu Vinařického ulicí a po jižní hraně náměstí a Husovou ulicí pokračovala na Louny. Obchodní a trhové aktivity města se přesunuly na náměstí, kde se usazovali zámožnější měšYané. Třebaže o charakteru nejstarší městské zástavby nevíme nic jistého, i tady bychom se patrně setkali s provizorními zahloubenými příbytky ze dřeva a z hlíny, známými z archeologicky prozkoumaného Mostu nebo Děčína. Teprve od konce 14. století masověji vyrůstaly - nejprve kolem náměstí - kamenné gotické domy. Podobně jako v jiných městech, převažovala i ve Slaném délka městišt' (městských parcel) nad jejich šířkou určovanou průčelím. Základní uliční sít' v podstatě kopírovala obvod města. V severní části to byla Fričova a Kynského ulice, vybíhající proti sobě v severní frontě náměstí, zatímco Štechova a Soukenická ulice na jihu se hlavnímu rynku vyhnuly. Na jejich styku vznikl nepravidelný Kozí plácek, dnes Komenského náměstí. Pozdější doby do tohoto schématu nevnesly žádné podstatné změny.

Brzy po vysazení začalo město s výstavbou hradeb, od počátku asi kamenných. Na 1250 m dlouhá hradební zed' s věžemi a branami byla v předhusitském období zřejmě hájena příkopem a vně nasypaným valem. Tři brány a jedna fortna udávaly směr hlavním komunikačním tahům. Cestu na Prahu střežila Pražská brána, k severozápadu vedla Lounská brána, k severu Velvarská a k jihu původně malá fortna, později zvaná Fortenská (nebo Všehlušická) brána. Všechny získaly definitivní vzhled v pozdní gotice a renesanci. Dnes stojí jen Velvarská brána; podle nových zjištění se její nejstarší fáze pojí s výstavbou prvotních kamenných hradeb. Za branami vyrůstala předměstí. Největší z nich, Pražské předměstí, se rozložilo na ploše někdejšího jádra předlokační aglomerace. V těsném sousedství města přetrvalo ze staršího období několik později zaniklých osad. Severozápadně mezi "tuřanskou a byseňskou" cestou stávaly Dražkovice, směrem k Želevčicům Nosatice (Nosačice) a za fortnou Všehluchy (Všehlušice), změněné později v Záfortenské předměstí.

Jména přísedících městského soudu (tzv. přísežných) z nejstarší dochované listiny vydané městem Slaným (3. 2. 1348) ukazují, že již první generace měšYanů pocházely z jazykově českého prostředí, zčásti snad z podnikavějších řemeslníků předlokačního centra. Jako první známý slánský rychtář se tehdy vzpomíná Dobrohost, uvedený patrně jako Dobrohost ze Slaného již okolo r. 1320 mezi svědky z řad nižší šlechty Slánska. Bud' přímo on, nebo někdo z jeho rodiny byl asi lokátorem Slaného. Dobrohostův syn Jan zastával rychtářský úřad ještě v r. 1379. Dokladem města Slaného jako korporativní instituce jsou dvě dochovaná pečetidla z 1. poloviny 14. století. Je na nich motiv českého Iva s korunou, nad nakloněným štítem stojí kolčí helm podpíraný figurou chlapce. Obraz přešel do městského znaku.

Jako královské město podléhal Slaný autoritě panovníka a jím pověřeného podkomořího, který každoročně (nebo v jeho pověření hofrychtéř) obnovoval městskou radu. Od českého krále získával i výsady, upevňující jeho právní a hospodářské pozice. Od svého počátku se Slaný řídil právem magdeburským, jež přijala města severní poloviny Čech. Informuje o tom první textově dochované privilegium

Jana Lucemburského z r. 1336, odvolávající se na práva udělená Slanému již Václavem II. V listině krále Jana se dále určuje velikost lánu užívaného ve Slaném a výše z něho odváděných platů. Městské dávky se mají povinně vztahovat i na obyvatele předměstí. Slánští měli být osvobozeni od placení mýta na pražském mostě (předchůdce Karlova mostu). V r. 1366 nařídil Karel IV. (1346-1378) městům na obchodní trase z říše do Prahy, to jest Chebu, Lokti, Ostrovu, Kadani, Žatci, Lounům i Slanému, aby bděla na jejím povinným užíváním. Tím podpořil severní variantu obchodní cesty z Norimberka na Prahu a současně i města, která na ní ležela.

Nárůst městského obyvatelstva a snaha po okázalejší reprezentaci si v době Karla IV. vynutily zahájení rozsáhlé přestavby gothardského kostela, jež překryla starší románskou svatyni. Gotické bazilikální trojlodí vznikalo v několika etapách. Patrně jeho nejstarší částí je dodnes zachovalá věž z 3. čtvrtiny 14. století. Rozmach města načas ztlumil ničivý požár z 10. 5. 1371. Vypukl v době, kdy se na rynku konal trh a město zaplnili lidé z venkova. V nastalém zmatku ucpaly vozy trhovců městské brány a podle kronikáře Beneše Krabice z Veitmile tehdy zahynulo na 2000 lidí. I když je to odhad přehnaný, byly ztráty na životech a majetku mimořádné. Aby městu a jeho obyvatelům ulehčil, zařadil Karel IV. Slaný mezi města, jimž dvěma privilegii z 19. 9. 1372 daroval právo odúmrti (tj. svobodného odkazování majetku) a svobodného nakládání majetkem. Za půjčku panovníkovi obdržel Slaný v r. 1377 s několika dalšími severočeskými městy právo obchodovat se solí a daň z jejího prodeje. V 1378 postoupil císař Karel IV. slánské obci dům, který mu připadl po smrti měšYana Lukáše se svolením, aby z něho zřídila radnici (místo dnešní "staré" radnice na náměstí, čp. 3). S odvoláním na požár z r. 1371 přičlenil císař dne 9. 7. 1378 předměstí a obecné pastviny k městu. Další listinou vydanou téhož dne posílil jeho soudní pravomoci a udělil mu právo, aby na míli kolem Slaného (asi 11 km) nesměli - kromě vesnických kovářů - provozovat své živnosti žádní jiní řemeslníci.

V zorném poli králova zájmu zůstal Slaný i za Václava IV. (1378-1419). Z r. 1391 je to ustanovení pro Cheb, že clo v Žebráku (u Berouna) mají chebští měšYané nadále platit ve Slaném. R. 1396 nařídil král rychtáři a slánské obci, aby část z úroků a důchodů odváděli vybraným duchovním pražského svatovítského kostela, o dva roky později se mělo z králových příjmů ve Slaném platit 18 kop grošů Janu Koburgerovi. Rozvrat v královských financích dotvrzuje postoupení výběru cel a ungeltu (sklad zboží) v několika městech, také ve Slaném, staroměstskému měšYanovi Janovi řečenému Celný, podobně jako zástava různých královských důchodů včetně příjmů ze Slaného bývalému podkomořímu Mikulášovi (obě opatření z r. 1405) anebo odvod části berně ze Slaného pražským střelcům (1406). I další kroky rozmělňovaly simu, která měla plynout ze Slaného do královské komory. Mílové právo Slaného mělo upevnit privilegium Václava IV. z 15.8.1408.

Díky silné hospodářské pozici, která ze Slaného činila spádové centrum zemědělského okolí, město brzy překonalo důsledky požáru z r. 1371. Pokračovaly stavební práce na kostele sv. Gotharda a v městské řadové zástavbě se důrazněji prosazoval kámen. Vzestup městského sebevědomí se odrážel v koupích venkovských statků. Kromě vesnic a jejich dílů, "přiměřených" ke Slanému v době založení (část mezitím vztah k městu ztratila), se množily venkovské majetky městské obce i zámožných měšYanů. I když nešlo o celé vsi, ale o jednotlivé dvory či louky, pronikal vliv města za obvod hradeb. Někdy do značných vzdáfeností. Tak v r. 1405 si Habart z Chrástu vyžádal od Slaného svolení, aby se jeho část vsi Malé Přítočno (u Unhoště) mohla v soudních věcech řídit právem města Slaného. Drobné zemanské statky v sousedství města mizely a Všehluchy se měnily v jedno ze slánských předměstí.

Počátkem 15. století patřil Slaný ke středně velkým královským městům v Čechách. Podle sumy 150 kop grošů, kterou město odvádělo jako berní (daň vybíraná panovníkem), bylo srovnatelné s Kadaní či Mostem (např. Beroun 88, Plzeň a Litoměřice 200, Louny a Žatec 140). Více než jiná města využíval Slaný své role tržního centra zemědělského okolí, pro nějž byl Slaný naopak dodavatelem specializovaných řemeslných výrobků. Četnější zprávy o řemeslech a zvláště o ceších však pocházejí až z pohusitského období. Vnitřním ústrojím se Slaný nelišil od jiných měst z okruhu magdeburského práva, jehož odvolací stolicí byly v Čechách Litoměřice. Rychtářský úřad přešel koncem 14. století do rukou Jakoubka z rodiny pražských Benešovských/Benešauerů (1413-1414), který měl na Slánsku i jiné majetkové zájmy. Městskou sámosprávu reprezentovala rada v čele s purkmistrem. Již před r. 1348 vyvíjela činnost slánská městská kancelář, od poloviny 14. století tu působila škola obsazená rektorem a jeho zástupcem.

Přesto jedna složka v životě Slaného chyběla. Zatímco ve většině královských měst stály kláštery minoritů, dominikánů (či jejich ženských protějšků) nebo obojích (jako Litoměřice, Hradec Králové), ve Slaném žádný z podobných klášterů nevznikl. Snad to způsobil vliv Ostrova a jeho proboštství při sv. Gothardu. Jelikož Gothard byl farním kostelem pro obvod města a duchovní správu při něm vykonávali členové ostrovského konventu, jistě střežili své pozice a bránili se konkurenci. I po připojení části svých majetků k městu zůstávali ostrovští benediktini v držení četných statků ve slánském okolí. Klášterní urbář z konce 14. století uvádí na Slánsku (in districtu Slanensi) Libušin, Pchery, Humny, Vinaříce a Jemníky, získané již r. 1277. Ze slánských proboštů známe Dominika (1357), po něm Theoderika Minardova, proslulého soudními spory i morálními poklesky (1396). Jak odhalila vizitace arcijáhna Pavla z Janovic (1379-1382), nezůstávali za proboštem pozadu ani další kněží a mniši působící při sv. Gothardu i slánské škole. Jejich bujný život pohoršoval měšYany i vesničany. V letech 1396-1413 zastával úřad probošta podnikavý Oldřich z Tupadel, po něm benediktini Mikuláš a od r. 1416 Bohuslav. Vně městských hradeb, na Pražském předměstí, stál špitál sv. Vavřince s kostelíkem stejného zasvěcení, uváděný od r. 1359. Za Theoderikova proboštství se o špitál a jeho majetek vedly spory mezi městem a farou.

Díky střediskové roli Slaného se po něm začal nazývat celý okolní region. Již před polovinou 13. století se vzpomíná provincia Zlanensi, zprávy o slánské provincii či distriktu následují z let 1333, 1338, 1341 aj. Ve snaze upevnit královskou moc podporovali Lucemburkové činnost správních úředníků kraje, tak řečených popravců. Jejich úřad zaměřený na udržování pořádku však postrádal systémové prvky, personálně se vázal k vyšší šlechtě a procházel častými změnami. Z r. 1337 známe údaj o popravcích meziříčského (mezi soutokem Labe a Vltavy), ořechovského (podle vsi Ořech východně od Prahy) a slánského kraje, podléhajících pražskému úřadu. Ale samostatný popravce na Slánsku nesídlil. Pokud slánský kraj vystupuje v pramenech 14. století, rozumí se jím především berní obvod. Výrazně se Slánsko uplatnilo rovněž v organizaci králova majetku. V zápisech desk dvorských (úřední knihy, kde se uváděly změny v držení lenních statků, nad nimiž si udržel svrchovanost panovník) se jako provolací místa (tady byly veřejně lenní či manské statky po úmrtí svých držitelů "provolávány") slánského kraje jmenují vedle Slaného i Velvary a Menší Město pražské (Malá Strana). Vrcholně středověké Slánsko tak objímalo kus středních Čech zhruba mezi Louny, Litoměřicemi, Mělníkem, Prahou a dnešním Kladnem (mapa č. 20, 23).

Pevnější a sevřenější správu si vytvořila za posledních Přemyslovců a za Lucemburků církev. Od 12. století se měnil v ústředí pastoračního života na Slánsku chrám sv. Gotharda. V procesu dotváření farní sítě začaly od sklonku 13. století aktivněji vystupovat děkanáty. V pražském arcijáhenství jich vzniklo deset, mezi nimi i slánský, zasazený mezi děkanáty řipský, třebenický, žatecký, rakovnický a ořešský. V úřadě děkana se střídali faráři ze Slaného a okolí. Postavení Slaného v životě kraje odrážel neuskutečněný plán Karla IV. zřídit při kostele sv. Gotharda jedno z chystaných českých biskupství (1352).

V předvečer husitské revoluce byl Slaný čilým městem, jež ovládalo hospodářský život okolního venkova a těžilo z polohy na důležité obchodní tepně. Na dynamický rozvoj města a jeho tržních funkcí působily i spotřebitelské nároky Prahy a panovnického dvora. Nabízené příležitosti využívali podnikavější měšťané, bohatnoucí z obchodu a zemědělských dodávek. Někteří časem přesídlili do Prahy (rodina Slanských čili Slanerů). Třebaže tyto aktivity přinášely obci zisk, vzrůstalo uvnitř města sociální napětí. K obecnému klidu nepřispívaly ani prohřešky slánského kléru a jeho vleklé spory o majetky, podobně jako zatížení mnohých městských domů peněžními břemeny (tzv. věčné platy) ve prospěch církve. I v národnostně jednolitém Slaném, kde převládal český živel (v r. 1419 vydala slánská městská kancelář svoji první česky psanou listinu), se hromadily rozpory, které vyvřely na povrch při styku s radikálním husitstvím.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.