Rozbalit celou nabídku

Historie před vznikem městské obce


Středočeské město Slaný (latinsky Slana, německy Schlan) se rozkládá v okrsku Slánské tabule, která tvoří severozápadní část geomorfologického celku nazvaného Pražská plošina. Slánská tabule se svažitě sklání od západu a jihozápadu k severovýchodu. Ve stejném směru je protkána potoky, jež pramení převážně na západě Slánska ve výšce kolem 400 m n. m. a vlévají se do Vltavy (164 m n. m.). Horní toky těchto potoků se zařezávají poměrně hluboko do sevřených údolí, která se směrem k východu rozevírají a přecházejí do mírně zvlněné roviny.

Příznivé geomorfologické poměry a další znaky (úrodné půdy mnohde se sprašovým podložím, vyhovující klima a vodní síti vytvořily dobré podmínky k osídlení, takže Slánsko se již v pravěku stalo součástí středočeské ekumeny. Při formování sídelní sítě sehrály nezastupitelnou úlohu vodní toky. Od jihozápadu k severovýchodu protéká městem Červený potok, zesílený Šternberským potokem. Severně od města tečou potoky Byseňský a Bakovský, jižně od Slaného Knovízský (Svatojirský) potok.

Ze sídelně geografického hlediska měla v pravěku klíčový význam čedičová vyvřelina Slánské hory (330 m n. m.) obtékaná Červeným potokem. Slánská hora vyniká jako archeologická lokalita osídlená od starší fáze pozdní doby kamenné (eneolit - kultura nálevkovitých pohárů, polovina 4. tisíciletí př. n. L) až do novověku (stopy sezónního osídlení v 16. století asi souvisely s vinicemi, které se rozkládaly na jihovýchodním svahu Slánské hory). Dlouhodobé, avšak přerušované osídlení po sobě zanechalo nejen archeologické nálezy, ale i další stopy, zejména sídlištní vrstvy uchované místy až ve třímetrové mocnosti, což bývá v našem prostředí výjimečné. Z pravěkých kultur doložených na Slánské hoře vyniká (snad opevněná) osada z období řivnáčské kultury (rozhraní 4. a 3. tisíciletí př. n. L) a dále osada, asi též opevněná, ze starší doby bronzové (únětická kultura, konec 3. a počátek 2. tisíciletí př. n. L) s doklady zpracování bronzu a s několika hromadnými nálezy bronzových předmětů.

Pravěké osídlení bylo zjištěno i v nejbližším okolí Slánské hory. Nejstarší je sídliště ze starší doby kamenné (konec středního paleolitu, asi před 50 tisíci léty) na úpatí hory v blízkostí Červeného potoka. Zájem člověka se tehdy nevyhýbal ani území dnešního města. Ze slánského náměstí známe kostrové hroby z mladšího eneolitu (kultura se šňůrovou keramikou, počátek 3. tisíciletí př. n. L), z doby železné (1. polovina 1. tisíciletí př. n. L) a z laténského období (3. století př. n. L). Odjinud z města pocházejí nálezy z mladší doby kamenné (neolit, polovina 6. až počátek 5. tisíciletí), kdy se objevují první zemědělci, anebo z doby kultury knovízské (nazvané tak podle Knovíze), náležející do mladší doby bronzové (konec 2. tisíciletí př. n. L). Zastoupeny jsou i další pravěké kultury.

Významné postavení v areálu dnešního města zaujímají nálezy z raného středověku (období slovanské, doba hradištní). Poměrně intenzívní osídlení z 8.-9. století známe z jihovýchodního svahu Slánské hory a jejího úpatí, kde se podařilo prozkoumat několik sídlištních objektů - polozemnic a hlubokých lahvovitých jam (obilná sila). Ve stejné době zpestřovalo území města několik "samot" (dvorců?), tvořících zázemí osady na jihovýchodním svahu Slánské hory. Katastr města zná i nálezy z 10. století, vzhledem k absenci nálezových okolností jich však nelze plně využít (mapa č. 19).

V 11. století se rozptýlené osídlení stahovalo ke brodu, do míst pozdějšího Pražského předměstí, kde obchodní a vojenská komunikace vedoucí z pražské oblasti do Saska překračovala Červený potok. Sídliště se rozrůstalo a začalo plnit některé střediskové funkce. K jeho jménu přispěl pod Slánskou horou vyvěrající "slaný" pramen. Podle Václava Hájka z Libočan ho v r. 750 objevil jeden ze služebníků knížete Nezamysla, což mělo vést k zakládání solivarů a zřízení města. Smyšlený výklad převzal i Pavel Stránský a další literáti. I když dříve provedené rozbory ukázaly, že Nezamyslův pramen sůl neobsahuje, nedávný geologický výzkum prováděný v souvislosti s chystanou těžbou uhlí tu existenci podzemních slaných vod potvrdil. Zůstává tedy nezodpovězena otázka, zda jich člověk někdy v minulosti opravdu nevyužíval.

Poprvé se místo "Na slaném" (Nazlanem) připomíná v tzv. zakládací listině břevnovského kláštera, kterou 14. 1. 993 údajně vydal Boleslav II. (972-999). Břevnovští benediktini měli ze "Slaného" a z Plzně, Litoměřic, Kouřimi a Chrudimi pobírat desátý díl z trhových a soudních poplatků. Třebaže nové analýzy výpovědní hodnotu tohoto dokumentu, obecně považovaného za padělek, zcela nepopřely, nelze brát pro sklonek 10. století jeho údaje s důvěrou. Důležitější je fakt, že tu Slaný vystupuje v jedné řadě s významnými hradskými centry. Ačkoliv tu nestál "župní hrad" (jak chtěla dokázat starší slánská historiografie) a mezi správní hrady (civitates) se Slaný nevřadil, konaly se v časně středověkém Slaném trhy a působil tu oblastní knížecí soud. Napomáhala tomu exponovaná poloha na saské cestě. Dvorce trhových a soudních úředníků se nejspíše rozkládaly blíže tržiště, předpokládaného na úbočí mezi brodem a pozdějším náměstím. Administrativně snad Slaný náležel k hradu Dřevíči, po jehož úpadku na přelomu 12. a 13. století přecházelo Slánsko pod vliv pražských úřadů.

To už stál na levém břehu Červeného potoka románský kostel sv. Gotharda. Jeho dispozici, z níž se dochoval líc románské zdi, zčásti respektovaly i mladší přestavby. K zasvěcení Gothardovi mohlo dojít až po svatořečení tohoto mnicha a opata z benediktinského kláštera Niederalteich (svatořečen r. 1131 ), jenž působil v letech 1022-1038 jako biskup v dolnosaském Hildesheimu. At' šlo o přesvěcení a rozšíření starší stavby, nebo o založení nového chrámu, podnítili gothardské zasvěcení benediktini z Ostrova u Davle (na soutoku Vltavy a Sázavy), udržující s bavorským Niederalteichem čilé styky. Jelikož se ostrovští mniši usadili ve Slaném ve 2. polovině 12. století a dnes víme, že gothardské kostely vznikly v Čechách téměř naráz ve 30. letech 12. století, dá se vzniklý rozpor vysvětlit tím, že vzhledem k trvalým vazbám Ostrova k Niederalteichu nemuselo mít šíření gothardského kultu ostrovskými řeholníky ryze konjunkturální ráz a mohlo se protáhnout. Známá historka Kanovníka vyšehradského k r. 1137 o zázračně uzdravené ženě z Běstviny na Čáslavsku, která bývá spojována se slánským Gothardem, se patrně k Slanému nevázala.

Na počátku 13. století si lze Slaný představit jako mohutnící sídelní uskupení na pražsko-saské cestě, jehož těžiště se přesouvalo do svahu nad kostelem sv. Gotharda. Kolem poloviny 13. století získaly devátý díl z trhových příjmů ve Slaném benediktinky u sv. Jiří na Pražském hradě, což jim v letech 1262 a 1271 potvrdil Přemysl Otakar II. Slaný se tu jmenuje spolu s Prahou, Litoměřicemi, Ústím, Domažlicemi, Netolicemi a Prachaticemi. Nejvýrazněji se však v raně středověkém Slaném prosadil ostrovský klášter. Jeho vedlejší sídlo (expozitura) při kostelu sv. Gotharda, změněné koncem 13. století v proboštství, působilo jako správní a hospodářské ústředí okolního klášterního zboží. Mezi léty 1277 a 1300/1305 soustředil ostrovský klášter v areálu Slaného a v jeho bližším i vzdálenějším zázemí majetek, který objímal téměř 10 vsí s množstvím rozptýlených jednotek. Pouze v dosahu sv. Gotharda žila početná kolonie ostrovských poddaných. Statečky nižší šlechty, které od 12. a zvláště 13. století zpestřovaly majetkovou skladbu slánského okolí (Všehluchy či Všehlušice, Lidice Menší, Kvíc, Kvíček, Byseň, Blahotice aj.), se tak prolínaly s državami a platy ostrovského kláštera, pražského biskupství.

Rozsahem, lidnatostí, polohou i střediskovými funkcemi se Slaný řadil k lokalitám, které se v průběhu 13. století měnily v města. Přesto se do urbanizačního procesu dlouho nezapojil. Vznikem městských obcí v Litoměřicích, Ústí nad Labem, Žatci, Mostě, Berouně, Mělníku a Lounech se sít' královských měst v severozápadních Čechách do roku 1278 dovršila, zbývala jen citelná mezera na Slánsku. O toto opoždění se paradoxně zasloužila výnosnost slánského trhu, mýta i soudu společně s úlohou, kterou Slaný sehrával při správě okolních klášterních (zvláště ostrovských) držav. Spojené zájmy Ostrova, sv. Jiří, Břevnova a dalších církevních ústavů bránily přeměně slánského prostoru v uzavřený městský areál, nebol' by tu ztratily příjmy, které ani král nemohl lehce a plnohodnotně nahradit. Změnu přinesl konec vlády Václava II. (1283-1305).

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.