Rozbalit celou nabídku

Za husitství a v době poděbradské


Na podzim 1419 byl z města vypuzen poslední ostrovský probošt Bohuslav. Navrch získávaly nižší a střední vrstvy městského lidu. Faru ovládli kněží pod obojí, církevní majetek převzala městská správa. V představách bojovných revolučních kazatelů se Slaný dokonce zařadil mezi města, která jako jediná měla být spasena (Plzeň, Žatec, Louny, Slaný, Písek, Klatovy). Z okolí se hrnuly do Slaného zástupy venkovanů, které město radikalizovaly. S lounskými a žateckými vyrazili v květnu 1420 na pomoc Praze i slánští. Toho využil Vilém Zajíc z Házmburka a s částí křižáckého vojska se lstí Slaného zmocnil. Při návštěvě římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského (27. 5. 1420), bratra zemřelého Václava IV. a nyní uchazeče o českou korunu (1419/1436-1437), došlo k obnově starých pořádků. Další obrat následoval v březnu 1421. Město otevřelo brány pražanům a začlenilo se do jejich městského svazu. Dobře vyzbrojený oddíl ze Slaného se účastnil i obléhání Karlštejna (1422).

Příslušnost Slaného k umírněnému křídlu husitství skončila na jaře 1425, kdy táborsko-sirotčí vojska Slaný oblehla a po nečekaně tuhém odporu ho 17. dubna s pomocí slánské chudiny dobyla. Poslední obránci uhořeli na kostelní věži, zatímco rychtář, konšelé a někteří měšYané byli vmetáni do zapálených masných krámů na náměstí. Zpustošené město se stalo součástí táborského městského svazu, na jehož straně bojovali slánští i v bitvě u Lipan (30. 5. 1434). Zároveň těsně spolupracovali s Louny, Žatcem a s Jakoubkem z Vřesovic. Reprezentace Slaného činně zasahovala do politických událostí a když se 13. 8. 1436 i slánští poddali Zikmundovi, byli posléze - jako jiná města odměněni stvrzením privilegií a majetkových zisků.

Politické změny umožnily vzestup zámožného měšťanstva, které získalo trvalé pozice v městské radě a statky i jednotlivé poddané v okolí Slaného. Z pověření královského podkomořího byl jako hejtman do Slaného dosazen Jan Šmikovský ze Žd'áru, stoupenec Zikmunda a posléze Albrechta II. Habsburského (1437-1439), podnikající útoky proti stoupencům kalicha. Teprve začátkem r. 1439 byli Šmikovského stoupenci v městské radě odstaveni a sám hejtman vypuzen. Po této zkušenosti uzavřelo Slaný s Louny a Žatcem branný spolek (1440), namířený proti vzrůstajícímu tlaku okolní šlechty. Aniž by se slánští exponovali pro některou ze soupeřících stran, zastávali pozici umírněného způsobu pod obojí (utrakvismu). Od poloviny 40. let začal příklon k jednotě poděbradské a v r. 1448 pomáhal oddíl ze Slaného Jiřímu Poděbradskému při dobytí Prahy. Společně s Louny a Žatcem představoval Slaný oporu Jiříkovy moci na českém severozápadě. V listopadu 1454 potvrdil Ladislav Pohrobek (1453-1457) městu starší privilegia a udělil mu výroční trh na sv. Matouše (21. září).

V oddanosti Jiřímu z Poděbrad vytrvali slánští i za jeho králování (1458-1471), což dokládá i rejstřík slánské vojenské hotovosti z let 1469-1474. Podrobně líčí náklady, které měl Slaný s vysíláním svého oddílu na bojiště v Čechách a jihovýchodní Moravě. Tomuto oddílu, posilovanému cechy a poddanými z okolí, velel hejtman. Slánská "rota" válčila v sestavě krajské hotovosti a počet kolísal mezi 20 a 170 muži. Většinu tvořili střelci vyzbrojení samostříly, dále pavézníci a bojovníci obsluhující píšYaly (lehčí děla), případně hákovnice (těžší děla). Méně bývalo jezdců, celý oddíl nadto doprovázely přepravní a spížní vozy. Slušná výše žoldu lákala k účasti - vedle zkušených válečníků - i chudší vrstvy z města a venkova.

Rovněž král Jiří stvrdil a polepšil Slanému výsady (21. 12. 1458, 16. 6. 1462). I když v r. 1454 museli slánští vrátit královské komoře několik statků zcizených církvi, rozšířilo město své pravomoci na řadu okolních vsí, takže slánské právo platilo daleko za městskými hradbami. Za poklesu ústřední moci vzrostla váha městské rady, kompetence rychtáře se přesunuly do oblasti bezpečnosti a soudnictví. Po nevyjasněných nárocích ke slánské dědičné rychtě se jejím vlastníkem stalo v r. 1464 město, které ji vykoupilo za 900 kop českých grošů od Bořity z Martinic a jeho manželky. Formálně se tím legalizoval stav, trvající již celá desetiletí. Po ztrátách městských písemností, způsobených vypálením města r. 1425, se vylepšoval chod městské kanceláře. Z r. 1443 jsou první zápisy nejstarší dochované městské pamětní knihy, evidující převody nemovitostí. Po r. 1458 v nich nahradila dosavadní latinu čeština. Z kulturních osobností vynikl nad průměr slánský rodák Mistr Šimon ze Slaného, utrakvista s prvky humanismu, patřící k okruhu vzdělanců kolem krále Jiřího.

Zkušenosti z válečných let potvrdily, jak důležité je opevnění města. Proto Slaný využil klidnějších let nejen k dílčí opravě gothardského kostela, ale především k zásadní obnově fortifikace. Hlavní stavební práce, jejichž stopy se zachovaly v jižních a severních úsecích městského opevnění, proběhly ve 3. čtvrtině 15. století. Prstenec vnější a vnitřní kamenné hradby, zpevněné nově vystavěnými branami, hranolovými věžemi, baštami, parkánovou zdí, valy a příkopy se stal pýchou a zároveň jednou z dominant celého města. Tak zachycuje město i veduta Jana Willenberga (1571-1613) z počátku 17. století. Byla dostavěna věž nad Velvarskou branou, hájená (už nezachovaným) předbráním s padacím mostem. Severní stranu věže zdobí erbovní reliéfy z přelomu 15. a 16. století. Pod sv. Gothardem se rozložila mohutná, předsunutým opevněním (barbakánem) chráněná Pražská brána, jejíž budování skončilo v r. 1472. Také její výzdoba nesla i heraldické motivy. Nestojí ani skromnější Lounská brána, o níž jsou zprávy z 16. století.

Přes ničivé důsledky válek se město brzy vzpamatovalo. Pokud se předpokládá, že některé vsi v sousedství zanikly (Dražkovice, zčásti Nosatice), nevíme, jak dalece to způsobily válečné akce, snaha obyvatel stáhnout se pod ochranu slánských hradeb (jak uvádí starší literarura) nebo strukturální změny hospodářského rázu. Podobně jako jiným královským městům, též Slanému přinesla husitská doba zvýšení prestiže a sebevědomí. Město vstupovalo do veřejného dění, účastňovalo se sněmů, zvětšil se majetek města i podnikavějších měšYanů, zmizely věčné platy, dohled ostrovských Benediktinů nahradila "levná" utrakvistická církev. Příznivých okolností chtěla města využívat i v dalším období, začala však narážet na bariéru panského záští a centralistických snah Habsburků.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.