Rozbalit celou nabídku

Bílá růže


Podivně krásná byla dcerka řisutského vladyky Olbrama z Malkovic. Pleť měla bílou jako alabastr, něžně tmavohnědé oči a bohaté proudy kaštanových vlasů.

Žofka brzo ztratila matku a byla vychována starostlivým, vážným otcem, který se už neoženil. Žofka byla jeho jedinou radostí a jeho miláčkem. Od malička milovala přírodu a nejšťastnější byla v hradní zahrádce, kde sama pěstovala květiny.

Oblékala se prostě a jednoduše a místo šperků se zdobila bílými růžemi. Ty měla ze všech květin nejraději. Připínala je na šaty i dávala do vlasů. Pověst o její kráse a moudrosti šla krajem. Mnohý z chlapců by ji byl rád pojal za ženu, ale Žofka nápadníky odmítala.

"Měla by ses, Žofinko, přece jen zajímat o některého mládence, vždyť já už stárnu, abys potom nezůstala sama," domlouval jí otec.

"Ach, tatínku, jsem tak spokojena doma s tebou, nevyháněj mne z domova, smutkem bych umřela kdybych měla odejít jinam," prosila Žofka a tulila se k otci. "No tak počkáme, až přijde ten pravý," usmíval se vladyka a pohladil svého miláčka.

Najednou klid a spokojenost byly ty tam.

Na Smečno se vrátil z dalekých cest mladý smečenský pán. Byl to statný, pěkný mladík, udatný rytíř, avšak velmi sebevědomý. Na svých cestách poznal mnoho krásných žen, ale přece se vrátil svobodný. Teprve doma začal vážně uvažovat o ženitbě. Když spatřil půvabnou Žofku, rozhodl se, že ona se musí stát jeho ženou.

Rozjel se na řisutskou tvrz. Byl přijat šedovlasým vladykou se vší uctivostí, ale když projevil svůj úmysl, pan Olbram se usmál:

"Nemám nic proti tobě, ani proti tvému úmyslu, milý sousede, a rád bych vám požehnal, ale rozhodnutí patří Žofce. Ať si svobodně vybere toho, koho chce za manžela." A zavolal Žofku. Žofka vesele vstoupila do komnaty a svým milým způsobem srdečně vítala hosta. Když jí ale pověděl o svojí touze, zavrtěla hlavou. "Nezlob se na mne vznešený pane, ale já se nemohu stát vaší ženou, já vás nemiluji. Nehněvejte se prosím, na mne, že jsem tak upřímná a zachovejte nám své přátelství."

Rytíř zbledl. Takové pohany, takové urážky se musel dočkat! Všude jinde by ho vítali s otevřenou náručí a tady to sebevědomé děvče ho s klidem odmítne. Rychle se rozloučil a ujížděl k domovu.... Kdykoliv se pak podíval k Řisutům, vždy se v něm rozlila žluč.

Ale krása té hrdopýšky v něm probouzela čím dál větší vášeň. Musí být jeho za každou cenu! Však ji donutí, aby ho milovala. Potom se rozhodl. Sebral své lidi a v noci přepadl nic zlého netušící řisutskou tvrz.

Vladyku Olbrama zavřel ve věži a Žofku odvezl na Smečno. Dal pro ni připravit tu nejpěknější komnatu a přichystat krásné šaty, za jaké by se ani princezna nemusela stydět. Ale Žofka jen smutně vrtěla hlavou. "Nechci žádnou nádheru, mám svého dost," a zůstala ve svých prostých šatech. Jedinou radost měla, když na zahradě objevila keř bílých růží.

Rytíř pro ni vybral drahé šperky, ale Žofka se na ně ani nepodívala. "Nechci vaše klenoty, mně stačí mé bílé růže... Propusťte mého tatíčka, vždyť vám ničím neublížil."

Propustím ho hned, jak svolíš být mou ženou," řekl rytíř. "

Žofka zbledla a úzkostlivě pravila: "Ale já přece nemohu být vaší ženou, vždyť vás vůbec nemiluji."

"Co je tohle za řeč! Od kdy dívka mluví takovým způsobem? Však se do mne zamiluješ, až budeš mou ženou." Žofka ale odmítavě vrtěla hlavou: "Stanu se vaší ženou, až tyhle bílé růže zčervenají..."

"Cože, zčervenají? Tak to bude ihned," zasmál se rytíř, a vytáhl dýku. Chtěl dívku jen lehce zranit, aby jí tekla krev, ale ruka se mu smekla a hrot dýky vjel Žofce do srdce. Proud krve zalil bílé květy na dívčiných prsou - ale v tu chvíli padla mrtva.

"Co jsem to učinil, zabil jsem své štěstí !" naříkal rytíř. "Mohla žít, nebýt mé prchlivosti..."

Nechal ji pochovat pod keřem bílých růží a odjel znovu do světa.

V létě, když je zahrada plná vůně, vystupuje prý z keře bílých růží čarokrásná panna a smutně vztahuje ruce k Řisutům ...

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.