Rozbalit celou nabídku

Dům U Kněžáků ve Mšeci


Ve Mšeci na náměstí stojí rohový starý barokní dům "U Kněžáků". Značně se liší svým vážným rázem od ostatních domů v obci. Má zamřížovaná okna, ve výklencích sochy sv.Josefa a sv.Jana Nepomuckého. Do dvora se vjíždí vysokou branou s barokními koulemi a velkými dřevěnými vraty do poloviny z dovedně složených hvězdiček.

Tady prý kdysi býval klášter bílých paní, jeptišek, které se oblékaly do bílého roucha. Dvakrát do roka, v noci před svátkem sv.Josefa a sv.Jana Nepomuckého o půlnoci se najednou rozsvítí všechna okna v celém domě, ba i hvězdičky ve vratech. V tmavém sklepení se ozve trojí zaklepání. Po něm se rozestupují zdi a z temných chodeb vychází zástup jeptišek. Vystupují ze sklepa, procházejí celým domem a pak jdou do dřevníku. Tam mají uložen svůj nejdražší poklad, bohatě drahokamy zdobený zlatý kříž. Nejstarší z jeptišek jej vyzvedne a v čele průvodu kráčí ke vratům. Vrata se sama otevřou a matka představená vede zástup jeptišek do ulice ke kostelu. Zastaví se u prvního zaskleného výklenku, kde stojí socha sv.Josefa. Okno se otevře a starý bezzubý Josef s děťátkem Božím v náručí sestoupí po schůdkách na zem. Z druhého výklenku vystoupí Jan Nepomucký s obnaženou hlavou, držící uctivě svůj kvadrátek v ruce. Zařadí se do průvodu a všichni nesou malé Jezulátko do kostela. Ozářený kostel už čeká s otevřenými vraty. Zevnitř je slyšet tichou, líbeznou hudbu.

Zástup vejde dovnitř, vrata se zavřou. Nikdo neví, co se tam děje, ale za hodinu se zástup vrací zpět. Josef s Ježíškem zase zaujme své místo ve výklenku, Jan Nepomucký odloží svůj kvadrátek na sokl, skleněná dvířka se zavřou a ve vratech rychle zachází zástup bílých paní... Úderem jedné hodiny všechno zmizí.....

Dům je zase tmavý, ponořený do sna. Jenom bílé světlo měsíce zalévá náměstí....

"To není pravda, to jste si vymyslili," povídá rázně děvčátko Kněžákovic.

"Nevymyslili, to nám tady vypravovala nebožka

Marjánka, děvečka, než umřela. Ta se probudila po půlnoci a viděla je, jak procházejí její komůrkou se svíčkami v rukou. Honem se strachy přikryla peřinou."

A venku je viděl strýček Malec od naproti. Ten se na ně díval skulinou v zastřeném okně. Ale také brzy umřel. Proto bud' ráda, že nic nevidíš. Zjevují se jen těm, co mají brzy odejít ze světa.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.