Rozbalit celou nabídku

Jan Skopec z Královic


Na přerubenické tvrzi nastaly veselé časy svatebních příprav. Šila se výbava pro nevěstu - sličnou Evu, dceru pana Hrabáně z Přerubenic. Pan Hrabáně v dobré náladě sedl na svého vystrojeného bělouše a rozjel se po okolních tvrzích pozvat sousedy na svatbu. Jeho miláček Eva se zasnoubila s Janem Skopcem z Královic, a tak jí hodlal vystrojit slavnou svatbu.

Na okolních hradech a tvrzích přáli všude snoubencům hodně štěstí. Královická tvrz byla po Řisutech nejlepší a Jan Skopec pěkný a slušný mládenec. Jeho tvrz byla důkladně opevněna, z velké části z kamene a i dvůr proti tvrzi se podobal spíše pevnosti než hospodářskému stavení. A všude vládl vzorný pořádek.

Bylo s podivem, že se rytíř Jan dosud neoženil. Byl jedináček a velmi miloval svou matku, paní Petronu ze Žehrovic. Dokud byla živa, Jan se podřizoval její vůli a netoužil po ženění. Když však mu matka náhle zemřela a uložil ji do krypty v kostelíku pod oltářem, rozhodl se, že se ožení. Zalíbila se mu přerubenická Eva Hrabáňova.

Pan Hrabáně objel všechny tvrze kolem dokola a chystal se právě dojet na Smečno, když svatební přípravy byly zaraženy. Zbrojnoš Pelerin musil potom objet všechny tvrze a místo pána ohlásit, že se svatba zatím konat nebude, že se odkládá na pozdější dobu.

"Pročpak? Co se stalo tak nepředvídaného, že vážný Jan odložil svatbu?", vyptávali se překvapení sousedé.

Neohrožený Žižka povstal proti císaři Zikmundovi a pod jeho praporec se sjíždějí všichni věrní Čechové. Nejen prostý lid, ale i zemané a rytíři. Mezi nimi je i Jan Skopec z Královic.

Že ale nechá nevěstu a jde do boje? Vrtěli nechápavě sousedé hlavami.

Nenechal by nevěstu, ale dozvěděl se, že hezoučká Eva byla už dříve nevěstou pana Zajíce z Hasenburku. Ten přede dvěma měsíci dobyl a zle poplenil město Slaný. Jan Skopec vyjel s ostatními přáteli Žižkovými bránit slánské hradby proti Zajíci a vojsku Zikmundovu. Byl ale přemožen a zajat. Měl být s ostatními upálen, ale náhle byl propuštěn na svobodu.

Pan Zajíc totiž přihlížel odsouzení a tu upoutala jeho pozornost statná postava jakéhosi rytíře.

"Kdo je ten rytíř?" ptal se. "To je Jan Skopec z Královic, právě se chystal ke svatbě, chtěl si vzít přerubenickou Evu." Pan Zajíc se zarazil. Evička Hrabáňova byla jeho bývalá nevěsta. I on se s ní chtěl oženit, ale potom se mu hodila bohatší a vznešenější nevěsta a tak své zasnoubení s Evou zrušil.

"Daruji tomu rytířovi život," rozhodl nečekaně.

Tak ušel Jan potupné smrti. Vrátil se na svou tvrz do Královic. Když odtáhlo Zikmundovo vojsko, dověděl se, proč mu byl život zachován. Zrušil okamžitě své zasnoubení s Evou, tvrz zanechal ve správě svých lidí a rozjel se za vojskem Žižkovým. Dostihl Žižku u Prachatic a vstoupil do jeho vojska. '

Marně čekala Eva, že se vrátí brzo. Čas míjel a uplynuly celé čtyři roky, než se Jan objevil v rodném kraji.

Přijel se zástupy husitů, jimž velel Bohuslav ze Švamberka a Hvězda z Vícemilic. Obklíčili Slaný a o velikonocích roku 1425 Slaný padl. Husité nezapomněli na kousky pana Zajíce a mstili své upálené bratry. Řádili zle. Usadili se ve městě a dělali výpady do okolí.

Tu si vzpomněl pan Švamberk, že někde u Slaného je tvrz Páleč, rodiště proradného Štěpána z Pálče, jenž se postavil proti Mistru Janu Husovi v Kostnici. "Páleč musí být spálen a rozmetán, ani památky nesmí po něm zůstat," rozhodl pan Švamberk a poslal oddíl bratří, aby vykonali jeho rozkaz.

V čele oddílu jel zavalitý, vousatý hejtman. Pustili se lounskou silnicí a odbočili na vozovou cestu k Trpoměchům. V údolí u brůdku potkali jezdce na bílém koni.

"Kampak jedeš, příteli?" zastavil ho vůdce oddílu.

Já?" nevrle odpověděl jezdec. "Potkalo mne neštěstí. "

Zmizela mi dcera i s čeledínem. Tak je hledám." Jsi zdejší rodák?" ptal se hejtman dále.

"To je vidět, žes cizinec. Mne tady každý zná. Jsem Mikuláš Hrabáně z Přerubenic. Kampak ty se ubíráš s těmi halapartníky?"

"Jdeme na Páleč, ale neznáme dobře cestu. Mohl bys nám poradit? Jak daleko to ještě je?"

"Páleč já dobře znám, dovedu vás tam, abyste nezabloudili."

"Dobře, doved' nás tam," souhlasil velitel.

Cestou však napadla pana Hrabáně ďábelská myšlenka. Pomstí se Evinu snoubenci, zavede husity k jeho tvrzi. A místo k Pálči, vedl houfec ke Královicům.

"Tak, tady máte před sebou pálečskou tvrz," povídá Hrabáně a ukazuje na zdi královické tvrze.

Houfec se zastavil. Velitel husitů se chvíli díval zamyšleně na tvrz před sebou. Chasa tam honem zavírala branku a zvedala most. Potom se obrátil ke svému průvodci na bílém koni: "Tohle je Páleč? Víš to jistě?"

"Jistě že to vím, je to opravdu Páleč, na to ti přísahám. Svým erbem ručím za to."

Velitel jej chvíli zkoumavě pozoroval a potom zavelel: "Bratři, za mnou, a ty pojed' s námi!" žádal pana Hrabáně. Když přišli blíže k hradbám, zástup se zastavil. Hejtman šel až k při'kopu před branou. "Nesu list od pana Jana Skopce z Královic, pusťte mě dovnitř! Mne samotného!"

Most spuštěn, brána se otevřela a hejtman sám vešel do tvrze. Čeleď okamžitě poznala svého pána, ale ten velel: "Rychle seberte své věci a vystěhujte se do dvora. Všichni, nikdo tady nesmí zůstat. Honem, pospěšte, vezměte všechny své věci!"

Potom se velitel vrátil k panu Hrabáňovi: "Ti tam uvnitř tvrdí, že to není pálečská tvrz, že to jsou Královice. Páleč že leží tamhle na sever, co ty tomu říkáš?"

"Lžou, zapírají ze strachu, přísahám ti, že mluvím pravdu."

"Tak se ~ do toho dáme," řekl velitel, obrátil se ke svému oddílu a dal povel. Husité zapálili všechno, co se dalo a za chvíli hořela královická tvrz jako pochodeň. Mohutný sloup kouře bylo vidět až do Velvar. Kus po kuse hořely krovy, věž i stropy obydlí.

Mlčky stál vůdce čety a díval se na dílo zhouby. Vedle něho se zlomyslně usmíval pan Hrabáně.

"Abych nezapomněl, pane Mikuláši, musím ti poděkovat a také se ti představit," obrátil se k němu velitel. "Jsem hejtman vojska táborského Jan Skopec z Královic."

S Hrabáněm to trhlo a vytřešti oči: "Tys Jan...Jan z Královic..." chtěl ještě něco říci, ale Jan pokračoval: "Na tvoji přísahu jsem dal tvrz zapálit - svou vlastní tvrz, svůj domov a svou kolébku! Znám to tady lepší než ty. Dobře vím, že Páleč je támhle na severu.

Chlapci, pojd'te sem, ještě musíme poděkovat panu Hrabáňovi... Svažte toho darebu a hod'te ho do ohně!" Hrabáně vykřikl a již svázané tělo zmizelo v plamenech. Mlčky se vracel hejtman se svými lidmi do Slaného. Cestou ho dohonil bývalý správce tvrze, Olbram , a prosil ho, aby ho také přijal do svého oddílu.

Zůstaň tedy s námi," svolil Jan Skopec. "

Jak hospodaří pan Hrabáně na mé tvrzi?" Zasmál se hejtman. "Bude tam hospodařit i s Evou, jako doma na Přerubenicích."

"Jak to, s Evou?" Zarazil se Jan. "Otec nutil Evu k jinému sňatku, a tak Eva utekla z domova i s čeledínem Pelegrínem a schovala se před otcem na kralovické tvrzi. V tom rozčilení jsme na ně docela zapomněli, a pak už bylo pozdě. Uhořela dříve než otec."

Jan Skopec smutně sklopil hlavu. "Jak podivně si s námi osud zahrál! Evě se alespoň splnilo přání, chtěla zemřít na královické tvrzi....a my starý brachu, půjdeme válčit dál."

Jméno Jana Skopce znělo potom v husitském vojsku až do bitvy u Lipan. Tam našel svůj hrob....

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.