Rozbalit celou nabídku

Loskotův pomníček


Jdeme-li po státní silnici na Písek, spatříme na mírném návrší za brůdkem na břehu zasazený, mechem zarostlý pomníček s vyrytým křížem a nápisem:

Zde vzal své konce

Girzi Loskot

léta Páně 1753

Toho roku byla vybudována nová silnice ze Slaného do Loun a dosavadní stará se rušila. Při dovážení potřebného materiálu také pomáhali slánští hospodáři. Mezi nimi byli i dva sousedé Václav Loskot a Josef Jakeš. A jak už to bývá, neměli se příliš v lásce. Stále byly mezi nimi nějaké neshody. Rovněž jejich děti se nepřátelily.

V rodině Loskotově dorůstal nejstarší syn Jiří. Byl to pracovitý mládenec, klidné a mírné povahy a brzy si našel i vhodnou nevěstu. Zamiloval se do Lidunky Procházkové, dcerky zámožného soukeníka.

Jakešovi měli také dospělého syna Blažeje, který však neměl zrovna dobrou pověst. Práce mu příliš nevoněla, zato raději hrál karty a vysedával v hospodách. I jemu se hezounká Lidunka zalíbila. Ucházel se o ni, ale nepochodil. Lidunka si vybrala za ženicha Jiřího.

Když se Blažej dozvěděl, že se chystá Lidunčina svatba, byl žárlivostí bez sebe. Nenávist k šťastnějšímu soku v něm vzrostla natolik, že se rozhodl překazit svatbu a ženicha odstranit. Vypozoroval, že Jiří přijíždí na staveniště nové silnice s plně naloženým vozem vždy první. Mezi rameny obou silnic byla prohlubeň, přes níž byl zbudován dřevěný most, podepřený trámy. Blažej vypozoroval, že takový těžký vůz je pro můstek velkým zatížením a tu v něm uzrál zlý úmysl. V noci uvolnil trám, který můstek podpíral a čekal, co bude dál.

Jiří netušil nic zlého a vyjel ráno, jako obvykle. Když vjel s těžkým nákladem na můstek, tento se prolomil a povoz i s Jiřím se zřítil do prohlubně. Ze směsi trosek a stavebního materiálu vytáhli Jiříkovu mrtvolu.... Na krku měl medailónek s podobiznou své nevěsty....

Událost vzrušila celé město. Různé byly dohady a výklady, jak k tomu neštěstí mohlo dojít, ale nic z toho vypátráno nebylo. Když byla stavba silnice dokončena, dal Jiříkův otec postavit v místě neštěstí pomníček.

Krutá rána postihla nejen staré rodiče Jiřího, ale také Lidunku. Vždyť za několik dní se měla stát Jiříkovou ženou a ted stála nad jeho hrobem. Brzy po pohřbu se sice přihlásil Blažej a nabízel jí manželství, ale ona už se vdávat nechtěla.

Přes všechny prosby rodičů rozhodla se Lidunka odejít ze Slaného, kde jí všechno připomínalo pěkné chvilky strávené s Jiřím. Stala se milosrdnou sestrou.

Blažej, když nedosáhl svého a Lidunka dokonce odešla ze Slaného, rozhodl se odejít také. Ani se s rodiči nerozloučil. Pátrali po něm, ale marně. Nakonec usoudili, že se asi dal na vojnu. A léta plynula.... Ztráta synů sblížila nakonec i oba sousedy.

V nemocnici U milosrdných se objevila nová sestřička. Sestra Agata. Vlídná, laskavá, obětavá a vždy ochotná pomoci. Z její krásné tváře přímo vyzařovala posila a povzbuzení všem trpícím. Stala se nejlepší ošetřovatelkou a mnozí nemocní na ni vzpomínali s vděčností. Jednoho dne padl před vraty nemocnice zcela vysílený, vyčerpaný člověk. Obličej měl ztrhaný, plný vrásek, zjizvený a zarostlý. Byl oblečen ve vojenský plášť, jehož pravý rukáv byl prázdný. Chyběla mu pravá ruka. Odnesli ho dovnitř a uložili na lůžko. Ujala se ho sestra Agata. Přes pečlivé ošetřování jeho stav byl beznadějný.

V horečkách stále prosil, aby byl z nemocnice propuštěn, že touží dojít ke svým rodičům do Slaného. Odešel kdysi od nich, aniž by se byl rozloučil. Chce je poprosit za odpuštění. Musí, musí za každou cenu dojít domů.

Dlouho se do toho utrápeného obličeje dívala sestra Agata. Ano, nemýlí se, je to Blažej, její odmítnutý nápadník. Naklonila se k němu. "Blažeji, ty mne nepoznáváš? Jsem to já, Lidka ze Slaného." S rozechvěním uchopil nemocný sestřinu ruku.

"Odpusť mi, Liduško, já jsem se na tobě strašně provinil. To já způsobil celé neštěstí a smrt Jiřího. Ty nevíš, jak jsem pro to celý život trpěl. A ted', když bych rád na kolenou odprosil rodiče i tebe, ležím tu nemocný a sil mi ubývá."

"Netrap se Blažeji, nebudeš-li moci ty, dojdu k tvým rodičům a povím jim, jak s láskou na ně myslíš. Já ti odpustila a oni jistě také."

"Děkuji ti, Liduško, klid se vrací do mého srdce," zašeptal nemocný ještě... a jeho srdce přestalo tlouci.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.