Rozbalit celou nabídku

O Aleně z Řisut


Při Červeném potoku, asi uprostřed, mezi Mšecem a Slaným, leží ves Řisuty. Na jejím jihovýchodním konci stávala velmi pevná tvrz. Lučiny, které se táhnou od mlýna k jižním stráním, bývaly rybníkem. Dosud se tam říká Starý rybník. Voda zabraňovala přístupu k tvrzi ze severní strany. Do hrádku se vcházelo z východu, přes prostý při'kop po zvedacím mostě...

V ten osudný den, kdy na břehu Rýna v Kostnici vzplála hranice a na ni dotrpěl Mistr Jan Hus, 6. července, 1415, narodila se v řisutské tvrzi holčička. Dali jí jméno Alena. Dlouho ale v tvrzi nepobyla. Její matka, paní Ludmila, rozená Bechlínka z Tuřan a na Pálči se velmi těžce rozstonala. Prosila svého muže, aby ji i s děckem převezl do Pálče k příbuzným, že tam bude mít pečlivé ošetření. Jejím strýcem byl Štěpán z Pálče, Mistr pražské univerzity. Po několika dnech přišla zpráva o upálení Mistra Jana, a o tom, jak Štěpán z Pálče v Kostnici zrádně vystoupil proti Husovi.

Oldřich z Řisut byl nadšeným stoupencem Mistra Jana, a když vyslechl hroznou zprávu, rozhněval se na celý pálečský rod a vzkázal paní Ludmile, aby se už s dítětem do tvrze nevracela. Poručil osedlat koně, vyzbrojil sebe i čeleď a odjel z Řisut. Připojil se k Janu Žižkovi a statečně bojoval po jeho boku. Když Žižka přitáhl ku Praze, a dobýval Vyšehrad, Oldřich z Řisut tam zahynul.

Paní Ludmila se už neuzdravila. Lítostí se jí přitížilo, trápila se a chřadla, a asi v téže době, kdy zemřel její manžel, vydechla i ona naposled....

Ubohá Alenka! Vyrůstala v Pálči, ale toužila spatřit svého otce. Když se dozvěděla od své staré chůvy, že otec bojuje v husitském vojsku utekla z Pálče a pustila se za ním. Vojsko sice dostihla, ale otce už nespatřila. Vyprávěli jí, jak padl pod Vyšehradem. Přidala se tedy k husitům a bojovala na vozových hradbách stejně jako jiné dívky husitské....

K večeru 30. května 1434 přihnal se do Řisut mladý, osmahlý, jezdec. Byl to statný, silný, ale bezvousý chlapi'k. Zastavil před kovárnou, kde zrovna kovář koval koně.

"Jsem dobře v Řisutech?" Ptal se mladík. "Ovšem, že jsi," povídá kovář Kilies, "kohopak hledáš?"

Mladík neodpověděl, ale ptal se, kdo je ted' posádkou na tvrzi. "Pan Jan Kornouzský z Kolovrat."

"Jeho dceru dobře znám," usmál se mladík. "Je ženou pana Roháče z Dubé. Ten byl mým hejtmanem ve vojsku Prokopa Holého."

"Copak už není?" divil se kovář. "Není, není," zavzdychal mladík. "Už nemáme ani Prokopa Holého, ani husitské vojsko, protože bylo dnes u Lipan poraženo na hlavu...."

"Snad nejdeš přímo z bitvy?" "Ach ano, přímo od Lipan jedu," znovu vzdychl mladík.

V tom okamžiku se objevil jezdec na krásném koni. "Kdopak to jede?" ptal se rychle mladý muž. "To je velitel zdejší posádky, pan Jan Kornouzský." "Musím s ním mluvit," řekl chlapi'k a pokročil do cesty. Směle chytil jedoucího koně za uzdu, až se tento vzepjal. Nadzvedl čapku.

"Pane, nesu vzkaz od pana Roháče z Dubé." "Máš štěstí," řekl rozzlobeně pan Kornouzský, "za tu drzost bys zasloužil!.. Copak mi vzkazuje pan Roháč?" "Že dnes bylo husitské vojsko zničeno u Lipan, on ale že se nevzdá." "Husité, že byli poraženi?" žasl pan Kornouzský.

Mladík ale rázně pokračoval : "To jsem měl vyřídit od pana Roháče. Ted' však budu mluvit za sebe. Žádám tě pane, abys ihned se svou posádkou opustil mou tvrz. Nepotřebuji tvou ochranu."

"Co si to dovoluješ, ty prohnaný uličníku," vzplanul pan Kornouzský. "Kdo jsi, že tě mám poslouchat." Vytáhl meč z pochvy, ale v tom okamžiku byl sražen z koně. Mladý jezdec se vyšvihl na jeho místo a uháněl ke tvrzi.

Tam čekali svého velitele. Brána byla otevřená a most spuštěn. Vjel tedy mladík plným tryskem do nádvoří. Strážci se seběhli celí zmatení. Kůň je pánův, ale sedí na něm cizí jezdec. Stalo se něco veliteli?

Jezdec se však na ně hned osopil: "Co tady lenoši, koukáte. Klid'te se z mého domu ! Hovíte si tady celou tu dobu, zatímco já, slabá dívka bojovala ve vojsku. Jsem Alena z Řisut, majitelka téhle tvrze."

A divý jezdec začal děsně řádit mezi posádkou. Mečem sekal na všechny strany a vydatně mu pomáhal i vyděšený kůň. Vzpínal se a dupal po lidech. Alena náhle postřehla, že tam nad rybníkem se několik lidí ozbrojuje. Pobídla koně ostruhami a chtěla rychle vjet mezi ně, ale tu se stalo něco neočekávaného. Kůň se vzepjal, přehoupl se přes nízkou zídku, a sletěl do rybníka. Rybník v těch místech byl hluboký a nad koněm i jezdcem se voda zavřela...

Pan Kornouzský se přesvědčil, že Alena měla pravdu. Došla další zpráva o nešťastné bitvě u Lipan.... A rychle se se svou posádkou z Řisut vytratil.

Když tvrz osiřela úplně, odvážili se vesničané v čele s kovářem Kiliesem rybník vypustit. Nalezli na dně pod těžkým koněm ležící Alenu z Řisut, poslední paní starého českého rodu.

Od té doby tvrz pustla, až zmizela z povrchu země

Na Alenu z Řisut přece jen zůstala památka. V Řisutském kostelíku za oltářem je náhrobek, velký mramorový kámen, na němž je vytesán Jindřich Sýpavý ze Studněvsi, který padl, když pomáhal vojsku Jiřího z Poděbrad roku 1448. A na spodní straně této desky je prý vytesána krásná dívčí postava s brněním přes prsa a mečem v ruce. Kolem je nápis: Alena z Řisut, hrdinná bojovnice vojsk Žižkových, narozena v den upálení Mistra Jana Husa, zemřela v den bitvy u Lipan.... Studnovesštlí si patrně přisvojili po čase hrobku a náhrobní kámen prostě obrátili.....

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.