Rozbalit celou nabídku

O slánském znaku


Psal se rok 1336, když královské město Slaný dostalo od krále Jana Lucemburského svůj znak. Byl to opravdu vkusný a důstojný znak a Slánští byli na něj patřičně hrdi. Šikmo nakloněný štít zlaté barvy nesl stříbrného dvojocasého lva s korunkou na hlavě. Nad štítem byl kolčí helm s rouškou, posázenou zlatými hvězdami, a s mohutným orlím křídlem, zdobeným lipovými květy s lístky.

Za vlády Karla IV. si postavili Slánští na náměstí pěknou radnici a nad její vchod umístili svůj znak. Před radnicí na prostranném náměstí se odbývaly rušné trhy, na které přicházeli obchodníci i z jiných měst. V Ungeltu při výborném pivu ze slánského pivovaru často besedovali cizí s domácími.

"Máte pěkný znak," povídal jednou obchodník z Litoměřic, "ale my máme lepší. Také máme lva ve znaku jako vy, ale je ho vidět jen polovina, protože před ním máme hradby s cimbuřím a branou se zlatou mříží."

"My také máme hradby s branou a k tomu ještě dvě věže," povídali Rakovničtí, "a místo kolčího helmu máme helmici otevřenou." Tu se ozval jeden posměváček: "Oni Slaňáci jsou kobylkáři, vždyť kolčí helm (to je uzavřenou helmici) mají rytíři v boji, když sedí na kobyle.

To se měšťanů velmi dotklo. Docela se v Ungeltě tehdy proto poprali. Po čase ale začali všichni uvažovat, že jejich znak je prostý, příliš jednoduchý a že jsou v módě znaky složitější. Nejvíce je ale mrzel ten kobylkářský helm.

Zatím zemřel Otec vlasti a na jeho místo nastoupil mladý král Václav IV.. Václav byl náruživým lovcem a Smečenské lesy ho často přivábily. Se svou veselou družinou trávil celé dny na lovu a potom se uchýlil na noc do nejbližšího města. Když se mu podařil dobrý úlovek, býval v báječné náladě a ochotně plnil přání těch, kdož jej přišli o něco poprosit. Na tuto příležitost čekali i slánští. Dohodli se, že při první návštěvě požádají krále o doplnění znaku a hlavně o změnu helmice... Konečně se dočkali...

Byl krásný srpnový den, když přicválal královský posel a ohlásil, že druhý den odpoledne hodlá poctít svou návštěvou město Slaný král se svou početnou družinou.

To bylo najednou chvatu a chystání! Slánští se snažili, aby jejich město působilo na krále tím nejlepším dojmem. Honem se všude zametalo a uklízelo, domy se věnčily květinami a zdobily fábory.

Nejlépe byla vyzdobena radnice. Kolem vchodu postaveno dřevěné lešení, pokryté chvojím a v čele umístěn znak. Konšelé se sešli k důležité poradě: "Kdo bude krále vítat a přednese mu toužebné přání občanů ?"

Tehdejším primasem byl pan Vaněk Hotmar. Tak dohodnuto, že půjde se dvěma nejstaršími konšely králi vstříc před slánskou bránu, přivítá jej a ve vhodné chvíli ho poprosí o doplnění znaku.

Největší trápení však nastalo místnímu kantorovi, který honem s chlapci nacvičoval slavnostní uvítání. Chlapci byli velmi neukáznění. Jedním z největších uličníků byl synek pana Hotmara, Valentin. Často si na něj kantor stěžoval. Pan primas byl však přesvědčen, že má mimořádně nadaného a schopného syna a na stesky kantorovy vůbec nedal. Nyní se rozhodl, že musí krále upozornit, že jeho syn je nejlepším žákem školy.

Druhý den odpoledne primas s konšely přivítali krále před městskou branou. Král byl v dobré náladě, hned seskočil z koně a dal se s nimi do řeči. Královský průvod se potom ubíral na náměstí. Václav si se zájmem prohlížel město, tu a tam se zastavil a popovídal s občany. Pan Vaněk využil tedy příležitosti a pověděl mu, co mají všichni na srdci. Král ochotně přislíbil, že znak doplní. Když ale slyšel, jak otec vychvaluje svého syna, jen shovívavě pokyvoval hlavou.

Na náměstí už čekal kantor se shromážděnou mládeží. Tu se král zamračil. Již z dálky viděl, jak těžko udržuje kantor pořádek. Zvláště jeden z chlapců se choval tak nepěkně, že učitel jej postavil vedle sebe a držel za límec. Chlapci zazpívali králi na uvítanou, král jim poděkoval a pohovořil s učitelem.

"Což, milý kantore, jsi spokojen se svými žáky? Učí se dobře?"

"Ne, milostivý králi, nejsem spokojen. Jsou sice bystří, a mohli by se učit dobře, ale jsou tuze nezbední a neposlušní", stěžoval si kantor.

"Který pak z nich je nejhodnější?" ptal se Václav dále.

Kantor v té chvíli zčervenal. Vedle krále totiž stál pan Vaněk a dával mu očima znamení. Nemohl si přece primasa rozhněvat!

"Tento - zde." A protože držel Valentina za límec, honem ho postrčil před sebe.

"Jak se jmenuješ?" ptal se král dále a pohladil chlapce po hlavě.

"Valentin Hotmar".

"Cože, to je tedy tvůj synek, pane Hotmare!" Václav se s ironickým úsměvem obrátil na primasa.

V tu chvíli se Valentin vyškubl učiteli z ruky a než se nadáli, byl pryč. Nastaly všeobecné rozpaky. Král, jakoby to neviděl, pokračoval dále. Před radnicí byl přivítán po starém českém způsobu chlebem a solí.

Když pojídal chléb, vzpomněl si na prosbu pana Hotmara a rozhodl se, že odmění město za milé přivítání hned na místě. Pohlédl vzhůru, přemýšleje, čím by znak doplnil, ale ulekl se. Spatřil Valentina, který se vyzul ze střevíců a vylezl na lešení, ozdobené chvojím. Seděl na hořejším okraji štítu a snažil se utrhnout kolčí helm. Slyšel doma od otce, že bude vyměněn za otevřený. Všichni ustrnuli a o primasa se pokoušela závrať.

Král se však zasmál a obrátil se k městské radě:

"Slyšel jsem o vašem přání, aby byl váš znak vylepšen, a protože jsem se také rozhodl odměnit nejlepšího žáka, daruji vám Valentina do znaku. Písaři, sepiš hned o tom listinu a nakresli znak tak, jak jej právě vidíš, i s Valentinem, kterak se snaží vyzdvihnout helm ze štítu!"

Nikdo se neodvážil králi odporovat. A tak navždy zůstal Slánským "kobylkářský" helm, doplněný Valentinem.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.