Rozbalit celou nabídku

Rytíř Doupovec


Na tvrzi v Blahotocích žil několik let štastně a spokojeně rytíř Doupovec se svou hezkou, milou ženou a dvěma malými dětmi. Manželé se opravdu milovali, ctili jeden druhého a jejich děti vyrůstaly v laskavém prostředí. Takový klidný a pěkný život však vyvolával závist u ostatních, méně šťastných.

Jednoho dne si rytíř Doupovec vyjel na koni na tomášský trh do Slaného. Dojel na náměstí, kde již bylo plno stánků a kolem nich mnoho lidí. Doupovec se zastavil před hostincem a koně uvázal k patníku. Šel potom od jednoho stánku k druhému, prohlížel si vystavené zboží, nakupoval různé věci pro domácnost a sladké překvapení pro děti. Spokojen se vrátil s nákupem ke svému koni. Už se chtěl vyšvihnout do sedla, když si povšiml, že z podsedla vykukuje jakýsi papír. Vytáhl jej a překvapen četl:

"Máš oči a nevidíš, máš uši a neslyšíš. Takoví lidé jako ty jsou vždy hodni politování. Tvá žena tě podvádí. Ty si myslíš, že děti jsou tvé, ale pravda to není...."

Rytíř zbledl jako stěna. Rychle se rozhlédl kolem, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Kdo mu to jen mohl podstrčit? Kdo to jen mohl být, že se opovážil takhle urážet jeho a jeho rodinu? Doupovec papír nezahodil, schoval jej a rozjel se k domovu.

Byl již toužebně očekáván. Děti mu vyběhly vstříc a nedočkavě vyzvídaly, co jim tatínek dobrého přivezl z trhu. Žena ho vítala s úsměvem. Netušila, chuděra, že právě v té chvíli je štěstí opustilo.

Rytiř pomalu slezl z koně, políbil ji na čelo a zkoumavě se jí zahleděl do očí. Rozdal dětem dárky, ale o svitku papíru neřekl ani slovo. Zastyděl se za své podezření. Žena však na něm pozorovala, že je nějaký zaražený a vyptávala se, jestli se mu nepřihodilo něco nemilého. Muž ale o neštastném nálezu neřekl nic. Když pak zůstal sám, vytáhl papír z kapsy a znovu a znovu si jej předčítal. Zmocnila se ho nedůvěra k ženě, kterou marně zaháněl. Stále ji tajně pozoroval, hlídal každý její pohyb, každé její slůvko. Kolikrát jí chtěl povědět o svém trápení, ale když jí pohlédl do očí, ztratil odvahu. Trn nedůvěry však v něm narůstal a tlačil stále víc. Ta tam byla jeho spokojenost a veselost.

Začal se povahově měnit. Byl zamlklý, zasmušilý, vyhýbal se společnosti, stranil se ženy i dětí. Pojednou se rozhodl. Nemohl už snést napětí, ve kterém žil. Musí odejít někam hodně daleko, aby se zbavil těch nedobrých myšlenek.

Ve Slaném si objednal tajně novou rytířskou výstroj. Nechal si vyčistit sváteční krunýř, k přilbici si připevnil nový chochol a nechal si ušít dlouhý, teplý plášť.

Byla to doba, kdy Turci se tlačili na Vídeň a rytířstvo se chystalo do boje....

Jednou večer seděl Doupovec dlouho u postýlky svých dětí, mazlil se s nimi, a nějak se mu ani nechtělo spát. Druhého dne však rytíře na tvrzi nebylo. Zmizel. Paní ho čekala celý den, probděla celou noc, ale muž se neobjevil. Nechala ho hledat, ale po něm ani stopy. V jeho jizbě objevila potom jakýsi lístek. Byl to ten, který Doupovci někdo podstrčil pod sedlo. Rukou rytiře bylo na něm připsáňo: Nevěřím tomu, ale nemám tady pokoje. Odcházím do boje proti Turkům, vzpomeň si někdy na mne, moje drahá ženo.

Nešfastná rytířka si mohla oči vyplakat. Teprve ted' pochopila mužovo strádání. Kdo jen se dopustil na nich takové zrady ?

Marně probírala řadu svých známých, nemohla přijít na to, kdo z nich by jednal tak podle.

Po krátkém čase se přihlásila na tvrzi nečekaná návštěva. Ohlásil se zlonický pán. Kdysi se ucházel o rytířčinu ruku, ale byl odmítnut.

Ted' přicházel, dosud svobodný, vystrojený podle nejnovější módy v drahých šatech z francouzského sukna, s nakadeřenými vlasy a s nakroucenými kníry. Hluboce se uklání před rytířkou a se sladkým úsměvem významně drží její ruku ve své.

"Odpusť mi, vzácná paní., že se osměluji přijít tě potěšit ve tvém zármutku. Netrap se tolik pro svého muže, vždyť toho není vůbec hoden, ty o tom nevíš, ale on už dávno myslil na jinou. Že mluvím pravdu, na důkaz toho ti přináším tenhle lístek. Přečti si ho."

Na lístku bylo napsáno: "Nemohu se už dočkat až přijedeš, budu na tebe čekat ve Slaném před Pražskou branou."

Rytířka s nedůvěrou si přečetla lístek, ale účinkoval na ní opačně, než si zlonický pán představoval. Rychle došla pro druhý lístek, jejž dostal její muž a porovnala oba. Byly stejné a byly psány stejnou rukou.

Pochopila, kdo to zničil štěstí její rodiny. A než se nový nápadník nadál, skočila na něho jako lvice: Stiskla mu vší silou krk. "Ted' jsem to pochopila, to ty bídníku jsi zničil naše štěstí. Zaplatíš mi ted' životem !"

Marně se pokoušel překvapený pán bránit, nepustila jej ze sevření, dokud dýchal. Pomstila se. Potom vzala obě děti a odešla hledat svého muže.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.