Rozbalit celou nabídku

Sibyliny vlasy


Byl kalný podzimní den, když si smečenský hrabě Bernard vyšel sám do lesa na lov. Bernard byl výborným střelcem a vášnivým lovcem. Každou volnou chvilku trávil v lese. Šel rychle lesní cestou až k mýtině, kde obyčejně číhal na vysokou. V pozadí mýtiny spatřil statného jelena. Honem strhnul pušku s ramene, namířil a vystřelil. Ozval se však bolestný lidský výkřik. Bernard vylekán se rozběhl k padlému zvířeti. Ale běda! To nebyl jelen paroháč, to byl chudý domkář s nůší na zádech. Zdálky v mlze se zdálo, jakoby tam stál jelen. Hrabě mířil přesně. Zasáhl ubožáka rovnou do srdce. Než k němu doběhl, byl chuďas mrtev.

Velmi, velmi to Bernarda trápilo. Neměl zlý úmysl, vůbec nechtěl ubožákovi ublížit a přece se stal vrahem. Co počít? Postaral se o pohřeb i o rodinu mrtvého, ale stále si dělal výčitky. Vydal se tedy přímo do Říma, k Otci křestanů, aby mu sám uložil pokání.

Papež ho vyslechl a zamyslel se. Nejlépe bude, když vykoná kajícnou cestu k Božímu hrobu do Jeruzaléma a aby to byl ještě větší trest, přinese tři vlasy prorokyně Sibyly. Pokorně přijal Bernard rozsudek papežův a vydal se jako poutník na cestu do Palestiny. Boží hrob nalezne v Jeruzalémě, ale kde nalezne Sibylu, prorokyni? Kde ji má hledati?

Smutně se dal na cestu. Jak se tak ubíral prašnou silnicí, spatřil na kraji cesty u lesa stát cikánský vůz. Právě když se blížil k vozu, zazněl z něho dětský výkřik. Narodil se malý cikánek. Z vozu vyběhl rozrušený mladý otec, a když na cestě spatřil Bernarda, rozběhl se k němu.

"Narodil se mi syn," smál se šťastně, "...prosím vás, pane bud'te mu kmotrem. Přijíždíme zdaleka a nemáme tu nikoho známého."

"Rád mu budu kmotrem, ale jen málo mu mohu dát do vínku. Vezměte ode mne aspoň tento peníz a tenhle šátek mladé mamince." Bernard sňal s krku hedvábný šátek a podal ho cikánovi.

"Nečekáme dary, pane , stačí nám vaše účast. Jsme rádi, že jste neodmítl naši prosbu." Upřímně hovořil šťastný otec. "Máte poutnickou hůl, kam se ubíráte?" ptala se stará cikánka. I vyprávěl jim Bernard, jak zavinil neštěstí a jaké ted' činí pokání. Že jde k Božímu hrobu do Palestiny a že má přinést tři vlasy prorokyně Sibyly do Říma, ale neví, kde by ji měl hledat.

"To já dobře vím," usmála se stará cikánka. "Prorokyně Sibyla bydlí v Babylónské věži, ale není lehké se tam dostat. Babylónská věž je až u Bagdádu, budete muset přes poušť, a to je velmi nebezpečné. Nepouštějte se přes ni sám, mohl byste tam zahynout. Přidejte se ke kočovníkům. Dám vám tenhle zvoneček, takový používají naši přátelé beduíni. Když jim ho ukážete, budou i vás považovat za svého přítele a pomohou vám."

Bernard se pak srdečně rozloučil s celou cikánskou rodinou. Došel šťastně do Jeruzaléma, pomodlil se u Božího hrobu a vydal se hledat Sibylu. Na okraji pouště se setkal s beduíny.

Když viděli zvoneček a slyšeli, že se stal kmotrem cikánského dítěte, přijali ho přátelsky. Vyprávěli mu o Sibyle:

"Sibyla je krásná žena s dlouhými zlatými vlasy a s velkýma tmavýma očima. Je to opravdová kouzelnice, mnoho zná a ví, dovede prorokovat i budoucnost. Jezdí za ní mnoho vzácných hostí, ba i králové se přicházejí s ní poradit. Má ochočeného lva, který ji stále provází a ochraňuje ji. Když potřebuje, jezdí na něm jako na koni. Je velmi těžké se k ní dostat, ale nás přijímá, protože chce vědět, co nového jsme ve světě slyšeli."

S pomocí svých přátel dostal se Bernard do Babylónské věže k Sibyle. Prorokyně seděla na divaně, pokrytém nádherným, měkkým kobercem. U nohou jí seděl lev.

"Co si ode mne přeješ?" ptala se vlídně Bernarda. "Nic jiného, než tvé tři vlasy, které mám přinést do Říma jako pokání," řekl Bernard a vyprávěl Sibyle o tom, jak svou nerozvážností způsobil neštěstí. Prorokyně se zamyslela. Potom mu řekla:

"Ráda ti dám své tři vlasy, ale ani ty tě neochrání před zlými výčitkami svědomí. Poslyš mou radu: Zlo může zahnat jen dobro. To je mocnější než zlo. Snaž se konat dobro a uvidíš, že tvoje duše bude silnější a ty zanecháš trudných myšlenek." Potom si s úsměvem vytrhla tři zlaté vlasy a podala jeBernardovi. "A ať každý ten vlas znamená jeden dobrý čin."

"Ted' ale pospěš, za chvíli budu muset pustit lva, aby tě neroztrhal."

Bernard poděkoval, vzal tři zlaté vlasy a honem prchal na koni pryč. Lev se opravdu pustil za ním, ale když vyjel ze stínu Babylónské, věže, lev se zastavil otočil se a pomalu se vracel zpět ke své paní.

Po dlouhém strastiplném putování dostal se Bernard zpět do Říma. Odevzdal vlasy prorokyně Sibyly papeži a řekl mu, co mu Sibyla poradila. Vyprosil si povolení, aby mohl na památku své pouti do Jeruzaléma vystavět kopii Božího hrobu na svém panství.

V samém sousedství obce Kvíčku na mírném návrší stojí podivná stavba. Celá je vystavěna z pískovcových kvádrů, bez oken, s plochou střechou. Deset štíhlých sloupů, spojených lomenými oblouky rozděluje úměrně plochu a dodává stavbě i s věžičkou, spočívající na podobných sloupech na západním konci ploché střechy, elegantního zjevu. Celá stavba vypadá spíš jako kamenný pomník nebo jako zakletý zámek, neboť železné dveře, umístěné na východní straně, jsou po celý rok uzavřené, takže dovnitř nelze nahlédnout. Jenom jednou do roka, v čas velikonoční, otvírá se stavba, aby tu byla vykonána velikonoční pobožnost.

Tuto památku dal vystavěti r. 1665 hrabě Bernard Martinic a pamětliv slov Sibyliných, založil piaristickou kolej na slánském náměstí, vybudoval františkánský klášter a dal vztyčit tři kříže na Slánské hoře.

Záhadná stavba u Kvíčku, která připomíná budovy z pohádek Tisíc a jedné noci, budila v lidu fantastické představy a tak vznikla i pověst, kterou jsem vám vyprávěla.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.