Rozbalit celou nabídku

Tuřanská pouta


Tuřany jsou známým poutním místem. Ted' už sláva poutí zašla, ale dříve přicházela procesí ze všech stran uctít Matku Boží Tuřanskou vždy první neděli v červenci. V malém kostelíku za oltářem visí železná pouta. O tom, jak se sem, do tuřanského kostela dostala, si lidé dlouho vyprávěli.

Když na Bílé hoře zvítězil Ferdinand II., horlivý katolík, postihla Čechy velká pohroma. Kdo se nechtěl hlásit k jeho víře, musel se ze země vystěhovat. Mezi emigranty byl i poslední z rodu Pětipeských, Odolan. Jmění odcházejících bylo zabaveno a tak opouštěli ochuzeni mnozí svou vlast a v cizině trpěli bídu. Toužili vrátit se zpět. I Odolan Pětipeský opustil své Neprobylice a odešel do Švédska. Aby se nemusel nikde doprošovat, dal se najmout do vojska, a se Švédy přišel nazpět do vlasti. Když však viděl, jakou zhoubu švédské vojsko působí, jak plundruje a všechno ničí, z vojska vystoupil. Vrátil koně, sametový kabátec i širák s vlajícím perem.

Doma však byl psancem, zůstat nemohl a tak se rozhodl znovu se vydat do boje. Přidal se k němu neprobylický Podpěra, který sloužíval kdysi jeho otci. Švédové mu zabili ženu i děti a vypálili stavení. Podpěra, na rozdíl od Odolana, se stal horlivým ctitelem Matky Boží Tuřanské...

Odolan s Podpěrou se tedy vydali na cestu. Jejich kroky vedli tam, kde před tím zahynuli tři Pětipesští - k tureckým hranicím.

Jednou, již blízko tureckých hranic, přenocovali v lese. Tu zaslechli dusot koní a v šeru uviděli bělavé pláště Turků, kteří se chystali přepadnout nedaleko ležící vesnici. Tak se pustili za nimi. Doufali, že vesničanům přijde na pomoc pohraniční císařská stráž. Ale zmýlili se. Stráž po pěkném besedování a pití klidně spala. Pustili se tedy do boje sami s vesničany. Bylo jich ale málo a na tlupu turků nestačili. Byli odzbrojeni, přivázáni ke koním a odvlečeni do Jágru.

Celou cestu je mrskali, ale oni trpěli mlčky, hrdě. V Jágru je přivedli k veliteli - agovi. Ten jim vykázal nejhorší žalář. Pravou ruku jim připoutali těžkými železy k levé noze a zároveň je přikovali k sobě. Vesničany prodali do otroctví a malé děti poslali do Istanbulu, aby z nich byli vycvičeni nejhorlivější mohamedáni a největší odpůrci křesťanů.

Hasan, aga jagerský byl zlý, ukrutný člověk. Jednou si vzpomněl na uvězněné a poručil, aby mu přivedli ty křestanské psy.

"Musíme je zapřáhnout, aby si na sebe vydělali, jinak je budu krmit trávou a ovsem jako dobytek."

Hasan stále držel v ruce žílu, spletenou z deseti řemenů a každý otrok se musel klanět až k zemi, jinak ji okamžitě ucítil na svém těle. Přivedli tedy vězně. Ale ti se neklaněli, nepadli před agou na zem a nelíbali mu nohy. Stáli pevně a dívali se mu přímo do očí. Rozzuřený aga jim naplival do tváře a sluhové je musili srazit k zemi. Velitel poručil, aby je zapřahali do pluhu a orali s nimi jeho pole.

Hasan měl jedinou dceru, neobyčejně krásnou a dobrou. Alejma byla jeho miláčkem. Všichni ji zbožňovali a nazývali ji růží jagerskou. Alejma neměla už matku a tak ji vychovávala otrokyně. Ta byla tajnou křesťankou a často své paní vyprávěla a porovnávala zásady mohamedánské a křesťanské. Alejma měla dobré srdce a těžko nesla surovosti svého otce. Odvážila se prosit za ubohé vězně, co je stále bičují a co musí orat i když padají slabostí. Ale otec ji příkře odbyl. Alejma se stala křesťankou a přijala jméno Marie.

Starého Podpěru utýrali k smrti. Když umíral, prosil Odolana, aby vzýval Matku Boží Tuřanskou, že mu pomůže a vysvobodí ho z vězení....

Od té chvíle, co zemřel Podpěra, už Odolana nezapřahali, ale dále ho věznili v tmavé kobce a celý dlouhý čas jedl jen chléb a pil jen vodu. Vlasy mu zcela zbělely. Zatím se změnily poměry. Aga Hasan byl otroky zabit. Vzbouřili se, když už nemohli snést jeho ukrutnosti. Alejma zmizela.... Dosazen byl jiný velitel, ale ten se o vězně nestaral. A tak čas plynul.

Najednou se Turci začali chystat k válce a vězněné křesťany zabíjeli. I Odolan čekal, že bude ráno zastřelen. Ale stalo se něco jiného. V noci se mu zjevila Matka Boží se synáčkem v náručí a ten prstíkem ukazoval na krásnou dívku v bílém závoji. Když Odolan procitl, měl pouta odemčena a na kameni ležela damascenská dýka se sáčkem peněz. Dveře vězení byly otevřeny.

To Alejma-Marie, která uprchla do hor i s rodinným jměním, podplatila žalářníka a pomohla Odolanovi na svobodu. Sama se vrátila do hor a činila dobrodiní lidem v horských vískách, aby napravila zlé skutky, spáchané otcem.

Odolan nemeškal a uprchl z vězení. Jen pouta vzal s sebou. Dostal se šťastně do vlasti a stal se také ctitelem Matky Boží Tuřanské. V Čechách už bylo po válce, ale bída a podvýživa způsobily, že se rozšířil mor. I v Neprobylicích propukla nákaza a tu Odolan obětavě ošetřoval nemocné. Nebáli se hrozné nemoci, i když všichni kolem zděšeně utíkali. Získal si tím úctu a lásku lidu. Nežil však již dlouho. Jeho zdraví bylo otřeseno těžkým vězením a jednoho dne jej nalezli mrtvého na prahu tuřanského kostelíka.....

Pohřbu se zúčastnilo celé okolí. Jeho pouta nesli na černém polštářku a pověsili je za oltář. Dlouho si lidé vyprávěli o panu Odolanu a když přicházeli poutníci na tuřanskou pout, vždy chtěli vidět Pětipsova pouta.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.