Rozbalit celou nabídku

Zač vystavěli v Libušíně kostel


Libušínský kostelík je zasvěcen svatému Jiří. Už od dávných dob bývala tady slavena svatojiřská pouť. Původně ale na návrší nestál kostel, byla tam jen malá kaplička.

Jednou se chystali zase Libušínští na pout. Celou vesnicí táhla vůně, všude pekli koláče.

Na valech si hráli kluci s knoflíky. Pinkali je do důlku místo kuliček. Mezi chlapci byl také malý Jirka. Měl málo knoflíků a ke všemu ještě smůlu, stále prohrával.

Prohrál poslední knoflík a chlapci ho odstrkovali stranou.

"Nepleť se tu, stejně už nemáš o co hrát."

Jirka si ale hned věděl rady. Vytáhl kudlu a honem si uřízl knoflík od bundičky. Ale smůla se mu přilepila na paty. Zase prohrál. Uřízl tedy další knoflík, pak zase, až mu zbyly jen dva knoflíky, které držely šle u kalhot. Co dělat? Uříznout i ty? Chlapci se mu vysmívali, poštuchovali ho, a to Jirku teprve dohřálo. Vyběhl na vršek ke kapličce. Svatý Jiří na koni, s kopím v ruce tu právě zabíjel saň. Jirka si klekl před ním na kolena, sepjal ručky a prosil: "Svatý Jiří, dej ať taky já vyhraju, vidíš, musím obětovat už i poslední dva knoflíky. Přinesu ti za to první tvarohový koláč z pece..."

Jirka totiž hrozně rád jedl tvarohové koláče a maminka mu slíbila, bude-li hodný, že ten první tvarohový koláč bude jeho.

A divte se! Jirka vsadil skutečně ty dva poslední knoflíky i když si musil držet kalhotky v hrsti, aby mu nespadly. Štěstí ho potkalo. Začal vyhrávat a brzy získal nejen všechny své knoflíky, ale ještě další.

S velkou radostí běžel domů. Už z dálky cítil vůni pekoucích se koláčů. Maminka právě vyndala první plech z trouby.... Jirka podle slibu dostal první koláč. Skočil po něm nedočkavě, ale nezakousl se do něho. Popadl ho a než se maminka vzpamatovala, byl s ním ze dveří.

Pelášil ke kapličce na vršek. Ještě teplý koláč položil na stupeň k sv. Jiří. "Moc ti děkuji, svatý Jiří, a vezmi si ode mne koláč," řekl upřímně. Otočil se a šel spokojeně domů.

Doma ho tatínek pochválil, že vyhrál tolik knofli'ků a maminka právě vytáhla další dávku koláčů. Dostal také s pochvalou, že je tak šikovný hráč. Usadil se ke stolu a blaženě si na nich pochutnával....

Zatím kolem kapličky šli dva obchodníci s dobytkem. Vraceli se právě z trhu, kde uzavřeli velmi výhodný obchod. Opasky měli plné peněz.

Jak míjeli kapličku, zavanula k nim vůně koláče. "Co to, necítíš, že tu něco voní?" ptá se první.

"Ano, cítím," říká druhý a už se dívá, kde co je. Skutečně na stupni u sochy sv. Jiří leží krásně vypečený tvarohový koláč a voní tak, až se sliny sbíhají.

"To nám ho tu někdo schválně připravil," povídá první, vzal koláč rozlomil na půl a půlku dal svému společníku. Pochutnali si na čerstvém koláči a spokojeně chtěli vykročit na další cestu. Ale co to? Nemohli se hnout z místa. Jako by je někdo k zemi přilepil, marně se snažili vykročit.

Tu je teprve napadlo, že ten koláč někdo daroval sv.Jiří a oni že mu ho snědli. Vyčítali si to navzájem.

Nakonec si klekli a prosili sv.Jiří za odpuštěnou. "Nehněvej se svatý Jiří, odpusť nám, co jsme provedli. Vynahradíme ti to, dáme všechny peníze, co máme u sebe na vystavění kostelíka pro tebe. Bude ti tam jistě lépe, než za těmi plaňkami." A sotva to dořekli, mohli zase volně vykročit.

Svůj slib splnili. Jakmile došli do vsi, vyhledali rychtáře a vyprávěli mu, co se jim přihodilo. Věnovali své peníze na postavení nového kostelíka.

Libušínští pak zaměnili kapličku za kostelík, který stojí dodnes.

nahoru ↑ tisk
© MěÚ Slaný 2007, RSS, Prohlášení o přístupnosti, Kontakty, Napište nám, Webmaster: Tomáš Salaba
Městský úřad Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný, ústředna: 312 511 111, fax: 312 522 771
Stránky vytvořil: Jaroslav Cvrček - Acheta.com, hosting: ČESKÝ WEBHOSTING s.r.o.